Úvod do úprav fotografií

Úvod Výběry Kompozice - ořez Úrovně

Korekce vad Retušování Ostrost Doporučený postup

Úvod

Nejvíce informací o fotografovaném objektu (tedy teoreticky nejlepší fotografii) obsahuje snímek přímo z fotoaparátu. Jakákoliv další úprava vede ke snížení množství informací, které již nelze získat zpět. Jemné úpravy mohou (ale nemusí) vést k subjektivně lepšímu snímku.

Proč nemáme krásné snímky už z aparátu? Možnosti jsou tři: buď neumíme fotografovat, nebo máme nedokonalý přístroj, nebo jsou (velmi) špatné světelné podmínky. Prvním dvěma problémům se lze vyhnout vždy (naučíme se fotografovat, koupíme lepší fotoaparát), u světelných podmínek je často možné počkat na lepší světlo.

Je velmi výhodné si uvědomit, že cesta ke skvělým snímkům nevede přes počítačové úpravy, ale jen a pouze přes fotoaparátem kvalitně pořízený záběr. Počítač s naší pomocí dokáže mnoho věcí zachránit, ale neumí vytvořit z mizerného snímku skvělý. Když budeme mít štěstí, vznikne cosi průměrného. Kromě toho, úpravy v PC jsou časově podstatně náročnější (a nudnější), než samotné fotografování.

V následujícím uvedu, jak některé vady fotografií odstranit pomocí Zoner Photo Studia (ZPS). Detailnější popis funkcí hledejte v nápovědě ZPS, případně na stránkách firmy Zoner. Vážnějším zájemcům o danou problematiku doporučuji navštívit některé z nepřeberného množství webů, které se jí zabývají. Namátkou www.fotografovani.cz a digineff.

Nahoru

Výběry

Veškeré úpravy fotografií lze provádět buď s celým snímkem, nebo s jeho částí. Tu je ovšem potřeba nejprve vybrat. ZPS nám poskytuje čtyři nástroje výběru, jejich vhodná kombinace umožňuje vybrat prakticky cokoliv s minimální námahou. (Najdeme je na levém panelu nástrojů, nebo v menu Výběr.)

Obdélníkový výběr

Tento výběr je nejjednoduší, jeho použitelnost je omezena - málokdo fotografuje obdélníky.

Polygonové laso

Výběr se vytváří postupným klikáním, v místě kliku vznikne vrchol mnohoúhelníka. Dvojitý klik způsobí uzavření mnohoúhelníka. Asi nejužitečnější nástroj.

Laso

Slouží k výběru volnou kresbou do ruky. Kdybychom nevybírali pomocí myši, ale tužkou na papíře, šlo by zřejmě o skvělou věc. Bohužel ve skutečnosti je využitelné jen lidmi s absolutně pevnou rukou. Prakticky se používá jako doplněk osatních výběrů.

Magická hůlka

Kouzelná věcička vybírající barvu na obrázku. Volba "Tolerance" znamená podobnost barev s vybraným pixelem. Nastavení 0 vybere pouze přesně odpovídající barvu (nenapadá mě využití), 255 vybere vše. Zaměřen je bod na špičce hůlky.

Zpravidla nestačí pracovat s jediným výběrem. Výběry lze vzájemně kombinovat, zejména sčítat a odčítat. K přepínání slouží ikony v alternativním panelu. Užitečná je funkce "invertovat", která zamění vybranou a nevybranou část snímku.

Nepřehlédněte zásadní volbu rozmazání. Určuje šířku okraje výběru, neboli jak pozvolný bude přechod mezi vybranou a nevybranou oblastí. Platí vždy pro právě vytvářenou část výběru. Obdobnou volbu lze nalézt i u retušovacích nástrojů.

Nahoru

Kompozice - ořez

Základem kvalitní fotografie je dobrá kompozice snímku. Kompozice je komplikované a rozsáhlé téma, které bez potíží vydá na několik knih. Měla by být podrobně probírána v hodinách výtvarné výchovy. Velmi stručné pojednání najdete třeba zde. My si zapamatujeme základní pravidlo: Nejdůležitější objekt musí být na první pohled rozpoznatelný, musí být zřejmé, co chtěl autor vyfotografovat.

Zvýraznění hlavního motivu předpokládá jeho vhodné umístění i přiměřenou velikost. Zkušenost říká, že nejpůsobivějším místem na fotografii je pravý horní zlatý řez. Pro krajinu se používá tzv. pravidlo třetin, tedy snažíme se umístit horizont a důležité vertikály do linií dělících fotografii na třetiny. Naopak nedoporučuje se umisťovat hlavní objekt do středu snímku, tato kompozice působí zpravidla nudně a velmi staticky.

K zvýraznění hlavního objektu a jistému "přerovnání" fotografie slouží nástroj Ořez (levý panel nebo menu Nástroje/Ořez). Při jeho použití zešedne "odpadní" část snímku, máme tak dobrou kontrolu nejen nad tím, co vybíráme, ale i nad tím co vyhazujeme (a co už nikdy nikdo nevrátí). Pomocí klávesové zkratky CTRL+TAB můžeme zapnout zobrazení třetin/zlatého řezu. Obrázek lze také převrátit (menu Upravit/Otočení a převrácení).

Druhé pravidlo kompozice říká: Snímek má vypadat přirozeně. Především vadí kácející se linie a nakloněný horizont. K úpravě slouží trojice nástrojů: srovnání horizontu, úprava kolinearity a perspektiva. První pomůže při nakloněném obzoru, druhý slouží k narovnání padajících svislic a třetí využijeme pro celkové srovnání snímku. Pozor na přehnané využití zejména úprav kolinearity, zejména stavby pak mohou působit jakoby padaly na pozorovatele. Při všech těchto úpravách dochází k citelnému ořezu snímku.

Nutnost korigovat kompozici v počítači svědčí o nepozornosti při fotografování. K minimalizaci následné práce přitom stačí uvědomit si, co vlastně chci fotografovat, dostat se k tomu na optimální vzdálenost a pohlídat si průběh horizontu a svislic v hledáčku (případně na displeji).

Abych nezapoměl, třetí pravidlo kompozice říká: Pomůže-li to snímku, poruš libovolná pravidla.

Nahoru

Úrovně

Dalším krokem v úpravě fotografie je korekce barev a jasů. Snahou je dosáhnout dostatečný kontrast, vhodnou světlost a správnou barevnost snímku. Při těchto úpravách bychom neměli zapomínat, že základním úkolem fotografie je (obvykle) podat informaci o skutečném stavu. Zoner Photo Studio obsahuje řadu nástrojů k tomuto účelu, u průměrné fotografie lze uspokojivého výsledku dosáhnout volbou "automatické úrovně" nástroje Úrovně.

Pro úpravy jasu a kontrastu je velice užitečné porozumět pojmu histogram. Histogram je graf znázorňující rozložení jasů snímku. Jas (a každá z barev RGB) může nabývat 256 různých hodnot, které tvoří osu x histogramu. Na ose y je nanesen počet bodů s příslušnou hodnotou jasu (barvy). Zcela vlevo je černá barva reprezentovaná hodnotou 0, napravo pak bílá (resp. plná barva) s hodnotou 255. Neexistuje ideální tvar histogramu, nejtypičtější pro zdařilou fotografii je tvar "kloboučku". Přílišná koncentrace bodů v jedné oblasti grafu zpravidla znamená chybnou expozici a nutnost úpravy snímku.

Nástroj Úrovně obsahuje pod histogramem tři posuvníky - černý, šedý a průhledný. Černý posuvník definuje pozici černé barvy. To znamená, že všechny bodu histogramu ležící od něj nalevo se na upraveném snímku zobrazí jako černé. Obdobně funguje průhledný posuvník, který definuje bílou barvu. Šedý posuvník charakterizuje hodnotu střední šedé, někdy též zvanou gama. Jeho tažením vlevo fotografii projasňujeme a naopak. Pozor zejména při manipulaci s pravým posuvníkem, kdy hrozí velké nebezpečí vzniku přepalů. Přepalem rozumíme oblast snímku obsahující pouze bílou barvu (hodnotu jasu 255). Na větší ploše působí tyto oblasti velmi rušivě a obvykle dokonale pokazí dojem z fotografie.

Pokud se necítíte na ruční úpravu histogramu pomocí posuvníků, lze zvolit úpravu automatickou, která nabízí dvě volby - "automatický kontrast" a "automatické úrovně". První z nich upravuje pouze jasovou složku snímku, nemění barevné podání. Druhá volba se snaží o vyvážení všech dostupných složek obrazu, což se projeví změnou barev. Automatické úrovně jsou tedy nepoužitelné u snímků, kde je třeba zachovat zvláštní barevnost.

Při úpravě barev jde především o problém vyvážení bílé. (Podrobnosti naleznete například zde.) Je faktem, že světlo poledního slunce má jinou barvu než světlo večerní, nebo než světlo žárovky. Díky spolupráci oka a mozku se nám jako bílý jeví povrch, který odráží veškeré dopadající světlo. Zjednodušeně řečeno, víme že papír je bílý, tak ho takový vnímáme. Fotoaparát žádný mozek nemá, zaznamená tedy skutečně odražená světla. Po vyrobení fotografie pak vidíme různě zabarvený "bílý" papír. Při běžném nastavení bude papír při denním světle bílý, pod žárovkou zežloutne. Pomocí nástroje Upravit teplotu barev můžeme tento jev korigovat. Vlastně řekneme počítači, která barva má být bílá. Doporučuji použít volbu Ruční určení barevně neutrálního bodu, kdy do kapátka nabereme barvu (zvětšit náhled!), u které chceme, aby zbělala.

Nahoru

Korekce vad

Vadami budeme rozumět chyby snímku způsobené nedokonalostí techniky. Ve fázi fotografovování se prakticky nedají odstranit, řešením je kvalitnější (a tedy dražší) technika. Nástroje pro korekci vad jsou ve Photo Studiu umístěny pohromadě v menu Upravit/Odstranit vady obrazu.

Vinětace

Jde o ztmavení rohů snímku.

Nejvíce se projevuje na obloze, k zvětšení efektu vede také zvýšení kontrastu.

ZPS vyrovnává ztmavením středu.

Doporučuji (pokud lze) řešit ořezem.

Šum

Pozorujeme ho jako nepatřičné body v obraze.

Narůstá s nastavenou citlivostí a s hustotou snímače.

Úprava způsobuje rozmazání snímku a tím ztrátu detailů, zejména na plochách.

Chromatická vada (aberace)

Jedná se o barevný nádech v místech velkého kontrastu.

V ZPS naberu chybnou barvu pomocí kapátka, zvolím míru odstranění(= desaturace, odbarvení) a podobnost barvy.

Doporučuji aplikovat nástroj pouze na výběrech.

Upravené objekty se jeví mírně rozostřené.

Soudkovitost

Jde o zkreslení přímých linií na oblouky.

Projevuje se zejména u levnějších objektivů/přístrojů a širokém ohnisku.

Korekce v ZPS je velmi intuitivní, jen pozor na přehnaný efekt. Oko je na něj velmi citlivé.

Nahoru

Retuše

Retuší rozumíme obsahovou změnu nějaké části fotografie. Rozumné využití spočívá v odstranění drobností, které se přimíchaly na snímek a odvádí pozornost od hlavního motivu. Při větším nasazení retušovacích nástrojů se dostáváme na hranu blíže nespecifikované fotografické etiky. Náš obrázek přestává být fotografií a stává se malbou, která se vydává za skutečnost.

Pro retuš poskytuje ZPS tři základní nástroje: klonovací razítko, žehličku a kopírování výběru. U všech těchto nástrojů záleží především na velikosti rozmázání okrajů. Větší rozmazání vytvoří pozvolnější přechod mezi nahrazovanou a původní oblastí, je ale potřeba dát pozor na ztrátu detailů i na poškození hran.

Klonovací razítko je určeno především na korekci drobných vad, na nahrazování malých oblastí. Při použití nejprve zvolíme zdrojovou oblast (stiskneme CTRL a klikneme na požadované místo), poté ukážeme na nahrazovaný předmět a kliknutím jej překryjeme. Pozice zdrojové oblasti je určena relativně, při postupném kopírování se tedy mění. U větších ploch musíme dát pozor na opakující se vzory.

Pro větší oblasti (obloha) využíváme kopírování výběru. Základní princip je jednoduchý: vybereme část, kterou chceme přenášet, klidně i z jiného snímku. Rozmazání výběru určuje plynulost přechodu po vložení. Dále pomocí schránky (CTRL+C,CTRL+V) vložíme výběr na nové místo. Pozor, pokud přenášíme na jedné fotografii, musíme před vložením zrušit výběr (Esc).

K závěrečné úpravě retuší se ideálně hodí žehlička, která rozmazává oblast pod sebou. Rozmazáním skryjeme drobné nedostatky na přechodu retušovaných částí obrázku.

Nahoru

Ostření a rozmazání

Při ostření a rozmazání snad více než u jiných úprav fotografií nesmíme zapomenout na důležitou věc: Jakákoliv editace snižuje kvalitu snímku. Ztracenou kvalitu nelze získat zpět.

I fotografičtí negramoti vědí, že správný snímek má být ostrý. Proč se tedy při úpravách zabýváme rozostřením? Jistě, rozhodně nebudeme tento postup aplikovat na celou fotografi, síla rozmazání je při práci s výběry. Pomůže nám totiž zvýraznit hlavní motiv. Ten při úpravě ponecháme ostrý, ostatní části snímku rozostříme - a máme krásnou fotografii s iluzí prostoru.

Zatímco rozmazání fotografie je postup, který počítače zvládají velmi dobře, zaostření je velkým výpočetním problémem. Obvyklý postup vychází z porovnání kontrastu a snaží se jej zvětšovat v oblasti hran. Nezískáme tedy přesnější obraz, jen snímek, který se při běžnám pohledu jeví lépe. Obecně doporučuji se funkci "zaostření" vyhnout.

ZPS má zvláštní funkci "Maskování neostrosti". Výpočet zde simuluje fotografický postup vícenásobné expozice s mírným rozostřováním, výsledky jou překvapivě kvalitní. Nastavujeme sílu efektu, poloměr a práh. Poloměr určuje, jak široké okolí hrany se bude zvýrazňovat (čím větší číslo, tím výraznější efekt), práh určuje, jak velký rozdíl tónů se považuje za hranu. Rozumné výsledky dává volba prahu mezi 2 a 20. Obecně se doporučuje doostřit tímto způsobem vždy, když chceme fotografie tisknout.

Nahoru

Doporučený postup úprav

1. Úprava horizontu, kolinearity, soudkovitosti
2. Úprava kompozice, ořez
3. Kontrast, barvy
4. Korekce optických vad
5. Retuše
6. Doostření

Nahoru

Matematika

• Vyjádření neznámé
• Maturitní okruhy
• Archiv písemek
• Tematické plány

Fyzika

• Řešení úloh
• Protokoly
• Elmag spektrum
• Archiv písemek
• Tematické plány

IVT

• Autorský zákon
• Počítačová grafika
• Úpravy foto
• Archiv písemek
• Tematické plány

Ostatní

• Úvodní stránka
• Odkazy, zdroje
• Návštěvní kniha
• Fotogalerie